Jak to vše začalo?

Nepochybně žili milovníci ptactva v Žitavě a v okolí od nepaměti. Ale Spolek chovatelů okrasného a exotického ptactva (Ziergeflügel und Exotenzüchterverein Zittau-Land E. V.), který jako jediný přestál doby změn, vstoupil do historie svým datem založení 5. března 1963. Ale co vedlo k tak rychlému vzniku? Ti, kteří chtěli v tehdejší NDR soukromě chovat exotické ptactvo, to neměli jednoduché. Zvláště pokud se nebylo nutné starat jen o jedinou andulku vlnkovanou, ale o celé hejno, anebo třeba i o více druhů. „Pak totiž hrálo roli množství krmení“, vzpomíná Heinz Schwarzbach, patřící k tehdejším zakládajícím členům tohoto oboru. Mnoho krmení dostávali jen ti, kteří vychovávali odchov na export. Starat se o to, jak zvládnout dodávky a objednávky, šlo samozřejmě snáze v kolektivu. A proto také po mnoho let sloužila garáž zasloužilého chovatele jako překladiště krmení. Pytle o objemu 100 kg byly přeměněny na menší rozměry, a jejich obsah pomáhal papouškům, pěnkavám, bažantům a kachnám, patřícím členům spolku přestát rok.

Pravidelné výstavy

Žitavským chovatelům neleželo na srdci jen to, jak sehnat krmení. Chtěli také veřejnosti ukázat, co létá a vyrůstá v jejich domácích voliérách. A proto byla už po roce založení spolku uspořádána první výstava exotického ptactva. Každý z osmi zakládajících členů měl před začátkem výstavy plno práce, neboť voliéry, vitríny a ostatní pomůcky, nutné pro uspořádání výstavy, nebyly k mání. „Šroubovali jsme, řezali jsme a zatloukali jsme až do posledního okamžiku, a velmi často se pokračovalo až do půlnoci“, vzpomíná Heinz Swarzbach, který jako jediný je členem i dnes, a který dával spolku podobu jako jeho dlouholetý předseda. Přitom zaopatřit si stavební materiál bylo tenkrát často opravdu složité. Kdo měl v úmyslu postavit příbytek pro své ptactvo, musel mít buď dobré známosti nebo vědět, kdy přivezou cement a dřevo, aby se mohl časně ráno odebrat do obchodu se stavebninami. Nutnost ale zplodila vynalézavost. A tak byly například bedýnky pro pařeniště, které byly přikryté sklem, používány pro zasklení voliér pro pěnkavy.

Až v prosinci roku 1963 mohli žitavští chovatelé představit 150 zvířat, a mezi nimi i pávy, mnoho bažantů, kanárů, andulek vlnkovaných a korel chocholatých. Ale krutá zima, kdy teploty klesaly až na 18 stupňů pod bod mrazu, udělala chovatelům velkou čáru přes rozpočet. Návštěvníci přicházeli jen ojediněle a na konci zbylo pořadatelům 20 marek.

V následujících letech se postupně zájem o chovatelství zvýšil. Byly postaveny nové výstavní voliéry a rozšířil se stav zvířat. Kromě Spolku Zittau-Land , Spolku chovatelů kanárů (Kanarienverein) a zakladatelů ve Spitzkunnersdorf, vznikly ve spolupráci města Žitavy k 25. výročí vzniku NDR další čtyři spolky, do kterých bylo začleněno asi 80 až 100 chovatelů exotického ptactva.

Bod obratu

Krátce po politických změnách došlo ke značnému odchodu chovatelů. Na počátku devadesátých let se největší část chovatelů musela přizpůsobit potřebám zaměstnání a poprvé tak odložili svůj chovatelský koníček. Pro spolky v Žitavě a jejím okolí tyto změny znamenaly naprostý konec. Pouze Zittau-Land se udržoval nad vodou jen díky velikému úsilí, „tvrdému jádru“ a díky angažovanému vedení Heinze Schwarzbacha. Byly časy, kdy bylo registrováno méně než 10 členů. Uspořádání výstav vyžadovalo obrovskou námahu, kterou se ne každý rok zdařilo utužit. Od poloviny do konce devadesátých let se situace opět stabilizovala. Našli se ti, kteří znovuobjevili svůj chovatelský koníček a někteří se přidali ke spolku jako jeho noví členové. V roce 2001 bylo možné uskutečnit výstavu 420 ptáků, což byl úspěch, na kterém se v současné době staví. Mezitím bylo návštěvníkům výstav pravidelně ukazováno 450 až 500 ptáků, od malého astrilda tygřího až po velkého růžového kakadu.

Ovšem v žitavské oblasti se objevuje následující problém. Nestoupá počet zájemců o chovatelství. Dá se sice říci, že náš spolek ještě nemůže být považován za „klub starých pánů“, ale zájemci mladších třiceti let chybí úplně. Bez pomoci nejstarších členů by bylo jednoduše nemožné seznámit se např. s problematikou výstavby a rekonstrukce výstavních voliér. Navíc mají dlouholetí členové spolku většinu zvířat ve svém vlastnictví. Za této situace, podobné středověkým podmínkám, se chovatelé musí z důvodu pracovních povinností často spokojit s druhy, které jsou snáze chovatelné a také s přehledným inventářem. I přesto se počet členů Spolku pro chov okrasného a exotického ptactva pohybuje v současné době stabilně kolem 30 členů, což je stav, ve kterém se doufejme podaří vkročit do budoucna.